„Vzniklo díky Vaší důvěře..“

Příběh řezníka

K řezničině jsem se dostal totálně náhodou.
 Můj otec mě poslal studovat maturitní obor Elektrotechnik silnoproudých zařízení- technik.
 Už jen ten název pro mě byl těžký pochopit, když mě přijali.
 Jak to tak bývá, tak jsem měl v patnácti úplně jiné zájmy, než studování složitých obvodů.
 
 Po půl roce jsem s tím seknul...
 Když se mě rodiče ptali, na jakou náhradní školu teda půjdu, tak jsem neměl tušení.
 
 No moje řeznická kariéra vznikla vzpomínkou na dědu.
 Pamatuju si totiž, že jsem s ním stahoval jako malej kluk králíky na zahradě 
 a že mě to strašně fascinovalo a bavilo.
 
 No tak jsem se přihlásil.
 Moje tučné já a řezničina si ,,sedlo jako prdel na hrnec,,.

V prvním ročníku jsem od píky následoval vzor mých mistrů, učil se ze svých chyb 
 a hecoval se s mými spolužáky v tom, kdo ,,udělá rychleji půlku prasete,,.
 Zjistil jsem, že jsem docela rychlej a každé pochvaly jsem si nesmírně vážil.
 Kdybych nebyl tak drzej a střelenej teenager, tak by mě možná měli mistři i rádi 😃
 Já je rád měl a oni mě beztak taky, ale dali mi to pěkně ,,sežrat,, 😃
 Nejlepší 3 roky mého života.

Nejvíc mě bavila bourárna, mohl jsem tam použít svou sílu a rychlost. Taky jsem měl rád čisté kosti bez masa. To byl můj cíl, ke kterému jsem se snažil vždy přiblížit.
 Ve chvíli kdy jsem toho dosáhl, tak jsme začali jezdit v praxi do řeznických provozů. 
 Jednou mně a ještě pár šikovných spolužáků vytáhl sponzor školy do opravdu velkých masokombinátů, kde jsem si vyzkoušel jaké to je makat u pásu, nebo zabíjet zvířata po stovkách. Zážitek dobrej, ale tak nějak jsem to nikdy nechtěl dělat ve velkým. Chtěl jsem dělat poctivou práci a hrát si s masem. Rubání do desítek tun masa za den mi nikdy nic neříkalo.
 Nejvíc mě vždy bavila poctivá domácí zabijačka !!!

Postupem času jsem začal přicházet na chuť i klasické řeznické výrobě.
 Byl to vyšší level. Všechny ty technologický postupy byly složitý, ale mělo to své kouzlo. 
 Začal jsem pomáhat s narážením párků, postupně jsem se dostal k vážení koření, 
 pak ke kutrování díla, až jsem si nakonec u praktických zkoušek 
 vytáhl výrobu Cigára ( takovej dlouhej párek 😃 ) .
 Nějak jsem to uplácal a bylo to 😃
 Stal se ze mě nový člen vymírajícího kmene řezníků z rodu masožravců.

Už při učení jsem ale byl divnej. Nedíval jsem se na to řemeslo jako ostatní borci.
 Někde uvnitř tam prostě byl podnikatelský duch...
 Když jsem si spočítal, že pro rozjezd provozu budu potřebovat 10 milionů korun ( v roce 2015 ), tak jsem na to v mých 18ti letech velmi rychle zapomněl.
 Nicméně podnikatelský duch se nedá zlomit.
 Pan podnikatel mi koneckonců říkali přezdívkou i spolužáci ve třídě.

Po vyučení jsem dostával v první práci 15 tisíc hrubého a 12 tisíc čistého 
 v jedné brněnské firmě jako řezník a 7,5 tisíce jsem měl nájem...
 Rychle jsem zjistil, že to nebude fungovat a jako řezník-zaměstnanec se neuživím.
 
 Tak jsem odcestoval s kamarádem do Nizozemí vydělat prachy.
 V Holandsku jsem zjistil, že prachy se dají vydělat, ale podnikat mě nikdo nenaučil.
 Nikdo v rodině předtím nepodnikal a podnikatel bylo sprostý slovo.
 Tak jsem si po návratu z Nizozemí zaplatil roční soukromé studium v business akademii, abych se naučil obchod, řízení firmy, základy marketingu a komunikace s lidmi.
 Doslova mi ten drahý roční program v HCA Czechia u Martina Koleničky změnil život.

 Během tří let mého snažení po programu HCA jsem prodal služby a produkty za miliony 
 ( kéž bych je dostal všechny do kapsy 😃 ) a vedl několik projektů ve vlastním kanclu.
 Prostě jsem se učil hrou a praxí, se záměrem: Naučit se vydělat prachy.
 Jak to probíhalo? 

 1. Dělal jsem na živnost kurýra.
 Neposouvalo mě to... Skončil jsem...  
 
 2. Dělal jsem konzultace mladým lidem 
 a pomáhal jim s jejich start-up projekty.
Nezískal jsem dostatečný počet zákazníků...  
 
 3. Dělal jsem marketing pro e-shopy 
 a vydělával jim miliony měsíčně.
 To byl konečně po 10ti letech úspěch, ale...

...Řezničina si mě našla a dohnala.

 
 To co mě vrátilo k řemeslu byli mí zákazníci.
 Mí zákazníci, pro které jsem dělal své výrobky jen tak pro zábavu ve volném čase,
  protože mě to baví. Byli to oni, kdo do mě neustále hučeli, abych to začal prodávat ve větším.
 Nestíhal jsem jim to už časem totiž doma vyrábět ... oni ale chtěli čím dál víc a častěji !!!
 
 Mí zákazníci mě doslova donutili začít podnikat v řezničině...
 
 Vznikla značka Řezník Richard a první věta, 
 kterou zákazník uvidí na mých obalech je 
 ,,Vzniklo díky vaší důvěře,, a toho si cením ze všeho nejvíc. 
 
 Ta důvěra, kterou ve mě a mé výrobky vkládáte.
 To je ten tajný recept na úspěch. 
 Protože PENÍZE jsou HODNOTA podložená DŮVĚROU.